Svezla jsem se tramvají asi 3 zastávky na Vozovnu Kobylisy. Možná si říkáte: "jde běhat a ke startu jede tramvají, když je to jen 3 zastávky?" Jooo, asi bych si to také říkala, ale od nás na Vozovnu je to docela velký kopec, a jak už z mých předchozích pokusů víte, na začátku prostě běžet do kopce nemůžu, pak jsem KO a už nikam nedoběhnu. Mohla jsem tam dojít, ale bála jsem se že to bude mít podobný efekt, jak běh/klus/cokoliv. =) Takže jsem tam DOJELA!
Přešla jsem do Ďáblického háje - pokud jsem Okrouhlíku říkala lesopark, pak "Ďábličák", jak mu všichni místní říkáme, je skutečně spíš les, akorát s částečně asfaltovými cestičkami. Vyběhla od rozcestníku, který máte na fotce.
Běžela jsem cca 1 km po rovné ale členité cestě, místy je to asfalt, místy spíš udusaná hlína s kameny - a vězte, že je to docela rozdíl, když jste začínající běžec a máte takové střídání terénu. Pokud běžíte po kamínkách, musíte více vyvažovat a také více sledovat kam šlapete, takže jsem byla vyčerpaná o dost dřív, než bývám normálně, ale uběhla jsem asi kilometr v kuse a byla jsem spokojená. =)
Následně jsem zvolila trasu kolem dětského hřiště, která ovšem vede do kopce - krátkého, ale relativně "prudkého" - nahoře jsem dala další krátký odpočinek a pokračovala do táhlejšího kopečku dlouhého asi 300 m. V mezidobí začalo pršet - spíš "lejt". Měla jsem na sobě tenoučkou mikinu, která samozřejmě není nepromokavá, ale na druhou stranu jsem za ní byla moc ráda, protože jsem byla pořád v teple. Jediná opravdu velká překážka jsou v dešti brýle. V některých místech, a především po cestě zpátky domů, kdy jsem kopec, který jsem na začátku vyjela tramvají, sbíhala po svých a cesta vede po ulici, takže ani stromy mě nechránily. V podstatě jsem tak spíš běžela po paměti a koukala, jestli nepojede nějaké auto - nejelo uff!
Abych se ale vrátila, po výběhu cca 300 m do kopečka je to už celou cestu pořád z kopce - ještě v lese sbíháte, co jste předtím vyběhli a pak z Vozovny Kobylisy dolů do Kobylis také - proto mám na tu vzdálenost na mě hodně dobré tempo. =)
No a teď jsem doma, pěkně opočívám s nohama nahoře. Je to zvláštní, během běhu si někdy říkáte, že už dál nepoběžíte, že to normálně domů dojdete a kašlete na všechno. Pak přijdete domů, osprchujete se, dáte nohy nahoru a říkáte si, jaký je to skvělý pocit, že jste se zase kousek proběhli. =)
- Běh: 3,59 km
- Čas: 00:20:01
- Průměrné tempo: 5:34 min/km
- Převýšení: 27 m
- Terén: asfalt, štěrk/kamínky
- Počet běhů: 11
- Total km: 28,97 km
P.S.: dnes jsem potkala dva běžce, první byl pán asi tak 35 let, usmál se na mě, zamával mi řekl "ahoj" a běžel dál. Měla jsem skvělý pocit. Bylo to tak kásné - vypadám jako běžec, tak mě ostatní zdraví! Cestou zpátky jsem potkala starší paní asi kolem 60 let. A celá ta věc se opakovala znovu! Usmála se, zamávala a řekla "ahoj"! Abyste si nemysleli, samozřejmě jsem udělala to samé, jen jsem paní nejdřív řekla dobré ráno. =)
Komentáře
Okomentovat