Ano, skončilo to bohužel tak, jak mnozí možná tušili a já to s příchodem podzimu vzdala.
Podmínky tehdy nebyly příznivé. Na konci horkého září jsme odjeli k moři do teplých krajin a vrátili jsme se do studené Prahy, kde vládlo děsivých 5°C.
A to byl asi kámen úrazu. Člověk zvyklý běhat v cca 12°C se jen tak nevykope, když je ráno nad nulou a jeho dosavadní zkušenost byl běh tak maximálně s lehkou mikinou.
A tak se stalo, že jsem to s běháním prostě a jednoduše vzdala. =/
Pak přišel povánoční leden a já začala cvičit. Obden... až do teď. Jenže běh mě přeci bavil, bylo příjemné ráno vyrazit a užít si ruchu začínajícího dne. Potkávat děti, které míří do školy, dospělné, kteří ještě ospalí vyráží za svými pracovními povinnostmi.
A tak přišelo dnešní ráno.
Ráno jsem nazula své svítivě oranžové New Balancky a vyrazila jsem. Kousek jsem šla pěšky, protože je u nás spousta uzavírek, kvůli rekonstrukci plynovodu, a tak jsem se hned na začátku nechtěla stresovat obcházením zábran. Navíc je to od nás do destinace, kterou jsme pro dnešní běh zvolila, do mírného kopce. Bála jsem se, že se vyčepám a bude konec.
Běh jsem tedy začala nad metrem Kobylisy, běžela jsem do parku na sídlišti Ládví, kolem koupaliště a zpět kolem metra Ládví podél Střelničné ulice.
Běžela jsem. Celou cestu, celou dobu a bez ustání. Zastavila jsem až doma, před vchodovýma dveřma. Dokázala jsem uběhnout 3,14 km v přijemném joggingovém tempu. Je to zvláštní. Loni jsem byla šťastná za kilometr. Dnes se mi dýchalo dobře, jen mě po nějaké době trošku začala bolet lýtka, ale nevzdala jsem to a doběhla!
Kde se to dnes ráno vzalo? Je to snad tím půlročním cvičením? Je to příjemným pomalejším tempem?
V každém případě takový pěkný ranní běh po půl roce a s dobrým výsledkem, alespoň tedy pro mě, je úžasný nakopávací mechanismus a tak věřím, že v pátek ráno mě uvidíte po Kobylisích pobíhat zase. =)
Podmínky tehdy nebyly příznivé. Na konci horkého září jsme odjeli k moři do teplých krajin a vrátili jsme se do studené Prahy, kde vládlo děsivých 5°C.
A to byl asi kámen úrazu. Člověk zvyklý běhat v cca 12°C se jen tak nevykope, když je ráno nad nulou a jeho dosavadní zkušenost byl běh tak maximálně s lehkou mikinou.
A tak se stalo, že jsem to s běháním prostě a jednoduše vzdala. =/
Pak přišel povánoční leden a já začala cvičit. Obden... až do teď. Jenže běh mě přeci bavil, bylo příjemné ráno vyrazit a užít si ruchu začínajícího dne. Potkávat děti, které míří do školy, dospělné, kteří ještě ospalí vyráží za svými pracovními povinnostmi.
A tak přišelo dnešní ráno.
Ráno jsem nazula své svítivě oranžové New Balancky a vyrazila jsem. Kousek jsem šla pěšky, protože je u nás spousta uzavírek, kvůli rekonstrukci plynovodu, a tak jsem se hned na začátku nechtěla stresovat obcházením zábran. Navíc je to od nás do destinace, kterou jsme pro dnešní běh zvolila, do mírného kopce. Bála jsem se, že se vyčepám a bude konec.
Běh jsem tedy začala nad metrem Kobylisy, běžela jsem do parku na sídlišti Ládví, kolem koupaliště a zpět kolem metra Ládví podél Střelničné ulice.
Běžela jsem. Celou cestu, celou dobu a bez ustání. Zastavila jsem až doma, před vchodovýma dveřma. Dokázala jsem uběhnout 3,14 km v přijemném joggingovém tempu. Je to zvláštní. Loni jsem byla šťastná za kilometr. Dnes se mi dýchalo dobře, jen mě po nějaké době trošku začala bolet lýtka, ale nevzdala jsem to a doběhla!
Kde se to dnes ráno vzalo? Je to snad tím půlročním cvičením? Je to příjemným pomalejším tempem?
V každém případě takový pěkný ranní běh po půl roce a s dobrým výsledkem, alespoň tedy pro mě, je úžasný nakopávací mechanismus a tak věřím, že v pátek ráno mě uvidíte po Kobylisích pobíhat zase. =)
- Běh: 3,14 km
- Čas: 0:21:15
- Průměrné tempo: 6:45 min/km
- Převýšení: 9 m
- Terén: asfalt
- Počet běhů: 31
- Total km: 112,9 km
Komentáře
Okomentovat