Nedělní ráno, jako stvořené pro válení se v posteli a nicnedělání.
Chyba, ráno jsem se probudila... asi 3x a vyrazila tramvají nahoru na Vozovnu Kobylisy, abych se proběhla Ďáblickým hájem a po nohou se přesunula zpátky domu. Už loni jsem si ověřila, že pokud nejste super trénovaný běžec / sportovec, tak není úplně vhodné vyběhnout rovnou kopec. Vyšťavíte se a pak už můžete jít domu rovnou pěšky, protože jste totálně vyčerpaní. Tedy alespoň tak to mám já, proto se snažím běhat po rovinkách, maximálně do mírných kopců, které mě tolik nevyčerpají.
Dnes to tedy nebylo tak skvělé, jako ten první běh ve středu, ale i tak to bylo fajn. Ďáblický háj je přeci jen les a cesty jsou v něm tak nějak různorodé. Chvilku běžíte po udusaném štěrku, za chvilku po lesní cestě a část cesty po asfaltce. Jsou tu tedy podstatně náročnější změny terénu, které mi dávají docela zabrat.
Oběhla jsem tedy celé kolečko, které jsem si naplánovala a běžela dolu z kopce, zpět do centra Kobylis, domů. Po cestě jsem se jednou zastavila přímo v Ďábličáku, protože část zvoleného úseku jsou kopečky, ale zastávka to byla kraťoučká.
Cestou dolu z lesa mne ale chytla bolest boční strany pravého chodila. Už mě to bolelo v týdnu po prvním běhu, takže přišla další zastávaka. Běh jsem sice dokončila a cíl byly skutečně vchodové dveře našeho domu, ale bolest stále přetrvává. Možná souvisí s půlroční pauzou, možná mojí nohu tyhle skvělé běžecké výkony úplně nenadchly. Nevím... snad se to zlepší a příště už to bolet nebude.
Chyba, ráno jsem se probudila... asi 3x a vyrazila tramvají nahoru na Vozovnu Kobylisy, abych se proběhla Ďáblickým hájem a po nohou se přesunula zpátky domu. Už loni jsem si ověřila, že pokud nejste super trénovaný běžec / sportovec, tak není úplně vhodné vyběhnout rovnou kopec. Vyšťavíte se a pak už můžete jít domu rovnou pěšky, protože jste totálně vyčerpaní. Tedy alespoň tak to mám já, proto se snažím běhat po rovinkách, maximálně do mírných kopců, které mě tolik nevyčerpají.
Dnes to tedy nebylo tak skvělé, jako ten první běh ve středu, ale i tak to bylo fajn. Ďáblický háj je přeci jen les a cesty jsou v něm tak nějak různorodé. Chvilku běžíte po udusaném štěrku, za chvilku po lesní cestě a část cesty po asfaltce. Jsou tu tedy podstatně náročnější změny terénu, které mi dávají docela zabrat.
Oběhla jsem tedy celé kolečko, které jsem si naplánovala a běžela dolu z kopce, zpět do centra Kobylis, domů. Po cestě jsem se jednou zastavila přímo v Ďábličáku, protože část zvoleného úseku jsou kopečky, ale zastávka to byla kraťoučká.
Cestou dolu z lesa mne ale chytla bolest boční strany pravého chodila. Už mě to bolelo v týdnu po prvním běhu, takže přišla další zastávaka. Běh jsem sice dokončila a cíl byly skutečně vchodové dveře našeho domu, ale bolest stále přetrvává. Možná souvisí s půlroční pauzou, možná mojí nohu tyhle skvělé běžecké výkony úplně nenadchly. Nevím... snad se to zlepší a příště už to bolet nebude.
- Běh: 3,51 km
- Čas: 0:23:43
- Průměrné tempo: 6:43 min/km
- Převýšení: 12 m
- Terén: asfalt / štěrk / lesní cesta
- Počet běhů: 32
- Total km: 116,4 km
Komentáře
Okomentovat